Vyjádření pohybu v textu
Metoda slouží k vnímání děje v textu více smysly. Mnoho věcí z textu se nás může přímo dotýkat. Svou vlastní aktivitou můžeme poznat některé aspekty textu, které bychom jinak těžko odhalovali. Díky metodě se lépe poznává vývoj osob a dějů v textu. Tím, že převádíme text do svých vlastních pohybů, si ho přivlastňujeme.
Postup
Počet lidí: 1 a více
Pomůcky: Biblický text
Postup:
Děti stojí v místnosti tak, aby měly kolem sebe dost místa k pohybu. Lektor čte pomalu biblický text a děti se pohybují, kdykoliv v textu nějaký pohyb zachytí.
Např. příběh „Kananejská žena“ (Mt 15,21-28):
„Odešel odtamtud“: Děti vyjádří pohybem odchod.
„Tu… vyšla kananejská žena… a křičela“: Naléhavost její žádosti můžeme znázornit pohybem vpřed a prudké pohyby paží.
Takto bychom pokračovali dál v příběhu. První postřehy si účastníci vymění hned po vyjádření pohybu z textu. Ve druhém kroku se probírají systematicky: všímáme si, jak za sebou následuje pohyb určité postavy nebo procesu v průběhu textu… Nejdůležitější je všimnout si, jak se pohyby nebo impulzy k pohybu osobitě zhušťují či rozvolňují. Např. na jednom místě nacházíme velmi rychlý sled pohybů, na jiném postupuje pohyb pomalu nebo se zastaví. Pohyby jsou indikátory toho, kam nás text jako čtenáře nebo posluchače vede. Na závěr aktivity zopakují účastníci ten pohyb z textu, který jim připadá nejdůležitější.
Nebezpečí metody
Při rychlejším střídání pohybů připadá účastníkům těžké vyjádřit text pohybem. Nebezpečím je také identifikace s jednou postavou a proto nechtějí procítit další postavy. Sledují pak pohyb z vlastní perspektivy. Metoda se ale snaží sledovat pohyby celého textu. Jen tak můžeme vnímat mnoho věcí. Dalším úskalím je to, že děti nedokážou rozeznat žádné souvislosti, např. k jakému dochází vývoji, k čemu pohyby směřují, jaký je jejich vzájemný vztah. I samotné vyjádření pohybem sice má účinky, když se však s ním spojí poznatky, je mnohem účinnější ve vztahu k životu. Je tedy potřeba, aby lektor uměl aktivitu dobře vyhodnotit.