Starozákonní ženy: Sára v nás

Biblický text

Genesis 12,1–20

12,1 Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.
12,2 Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání.
12,3 Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“
12,4 Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin, a s ním šel i Lot. Když Abrám vyšel z Charánu, bylo mu sedmdesát pět let.
12,5 Vzal s sebou svou ženu Sáraj, svého synovce Lota, všechen majetek, který měli, a všechnu čeleď, kterou získali v Charánu, a dali se na cestu do země Kanaán. Když přišli do země Kanaán,
12,6 Abrám ji prošel až k posvátnému místu Sichemu, k doubravě More. Tehdy byli v zemi Kananejci.
12,7 Hospodin se zjevil Abrámovi a řekl: „Tvému potomstvu dám tuto zemi!“ (Abrám) tam vystavěl oltář Hospodinu, který se mu zjevil.
12,8 Odtamtud pak vytáhl do hor na východ od Betelu a postavil tam svůj stan mezi Betelem na západě a Hajem na východě. Vystavěl tam oltář Hospodinu a vzýval jeho jméno.
12,9 Táhl pak dál po zastávkách na jih.
12,10 V zemi nastal hlad. Abram sestoupil do Egypta, aby se tam načas usadil, neboť v zemi byl stále větší hlad.
12,11 Když se už blížil k Egyptu, řekl své ženě Sáraj: „Vím, že jsi krásná žena.
12,12 Až tě Egypťané uvidí, řeknou si: ‚To je jeho žena’ – mne zabijí a tebe ponechají naživu.
12,13 Řekni tedy, že jsi má sestra, aby se mi kvůli tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“
12,14 Když Abram přišel do Egypta, viděli Egypťané, že ta žena je velmi krásná.
12,15 Viděli ji faraonovi úřednici, vychválili ji faraonovi a žena byla odvedena do faraonova paláce.
12,16 Abramovi se kvůli ní dobře vedlo: měl brav a skot, osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.
12,17 Ale Hospodin stihl faraona a jeho dům těžkými ranami kvůli Sáraj, Abramově ženě.
12,18 Tu si zavolal faraon Abrama a řekl: „Cos mně to udělal? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?
12,19 Proč jsi řekl: ‚Je to má sestra’ – takže jsem si ji vzal za ženu? Tady máš svou ženu, vezmi si ji a jdi!“
12,20 Faraon dal kvůli němu rozkazy mužům, aby ho vyprovodili ven i s jeho ženou a se vším, co měl.

Genesis 15,1–6

15,1 Po těchto událostech se Hospodin obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“
15,2 Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“
15,3 Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“
15,4 Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“
15,5 Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“
15,6 Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.

Genesis 16,1–16

16,1 Sáraj, Abrámova žena, nedala mu děti. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
16,2 Sáraj řekla Abrámovi: „Hle, Hospodin mi odepřel děti. Jdi tedy, prosím, k mé otrokyni, snad dostanu z ní děti.“ Abrám poslechl Sárajiny výzvy.
16,3 A tak Abrámova žena Sáraj – bylo to po desíti letech Abrámova přebývání v zemi Kanaán – vzala Egypťanku Hagaru, svou otrokyni, a dala ji svému muži Abrámovi za ženu.
16,4 On vešel k Hagaře a ta počala. Když poznala, že počala, dívala se na svou paní s pohrdáním.
16,5 Tu Sáraj řekla Abrámovi: „Ty jsi vinen bezprávím, které se mně děje! Sama jsem ti dala do klína svou otrokyni a ona, když poznala, že počala, dívá se na mě s pohrdáním. Ať soudí Hospodin mezi mnou a tebou!“
16,6 Abrám řekl Sáraj: „Tvá otrokyně je přece v tvé moci. Dělej si s ní, co se ti líbí!“ Sáraj tedy sužovala Hagaru tak, že Hagar od ní utekla.
16,7 Hospodinův anděl ji zastihl u jednoho pramene na pustině, u pramene na cestě do Šuru.
16,8 Řekl: „Hagaro, Sárajino otrokyně, odkud přicházíš a kam jdeš?“ Odpověděla: „Utíkám od své paní Sáraj.“
16,9 Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a buď jí poddána.“
16,10 A dále jí řekl Hospodinův anděl: „Velmi rozmnožím tvé potomstvo, že nebude možné ho spočítat.“
16,11 Hospodinův anděl pokračoval: „Hle, počala jsi a porodíš syna a dáš mu jméno Izmael Bůh slyší, neboť Hospodin tě vyslyšel v tvém soužení.
16,12 Bude divokým, nezkrotným mužem, bude proti všem a všichni budou proti němu; bude přebývat mezi všemi svými bratry jim na obtíž.“
16,13 Hagar pojmenovala Hospodina, který s ní mluvil, „Bůh vidění“, neboť řekla: „Copak jsem zde nepohlédla za tím, který mě vidí?“
16,14 Proto se ta studna nazývá Lachaj Roi; je mezi Kadešem a Beredem.
16,15 Hagar porodila Abrámovi syna a Abrám dal synovi, kterého mu porodila Hagar, jméno Izmael.
16,16 Abrámovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Genesis 17,1–21

17,1 Když bylo Abrámovi devadesát devět let, zjevil se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Bůh, Všemohoucí, choď v mé přítomnosti a buď dokonalý.
17,2 Kladu svou smlouvu mezi sebe a tebe; nadmíru tě rozmnožím.“
17,3 Abrám padl na svou tvář a Bůh s ním takto mluvil:
17,4 „Hle, já jsem to – (to je) má smlouva s tebou: Staneš se otcem mnohých národů.
17,5 Nebudeš se už jmenovat Abrám, ale tvé jméno bude Abrahám, neboť tě činím otcem mnohých národů.“
17,6 Učiním tě nadmíru plodným, rozmnožím tě v národy a králové z tebe vzejdou.
17,7 Uzavřu svou smlouvu s tebou a s tvým potomstvem po tobě v jejich pokoleních jako smlouvu věčnou. Budu Bohem tobě i tvému potomstvu po tobě.
17,8 Dám tobě i tvému potomstvu po tobě zemi, v níž přebýváš jako host, celou zemi kananejskou, ve věčné vlastnictví a budu jim Bohem.“
17,9 Bůh ještě řekl Abrahámovi: „Zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě od pokolení do pokolení.
17,10 Smlouva, kterou máte zachovávat se mnou, ty i tvoje potomstvo po tobě, je tato: Vše, co je mezi vámi mužského rodu, ať se dá obřezat.
17,11 Dáte si obřezat maso své předkožky a to ať je znamením smlouvy mezi mnou a vámi.
17,12 Ve stáří osmi dnů ať je obřezáno vše, co je u vás mužského rodu od pokolení do pokolení, jak ti, kdo se doma narodí, tak i ti, kdo budou koupeni za peníze od kteréhokoli cizince, který nepatří k tvému potomstvu.
17,13 Bude obřezán ten, kdo se narodí ve tvém domě, i ten, koho koupíš za peníze. Tak bude má smlouva znamením na vašem těle jako smlouva věčná.
17,14 Neobřezaný mužského rodu, jemuž maso předkožky nebude obřezáno, ten ať je vyloučen ze svého lidu; porušil mou smlouvu.“
17,15 Bůh pak řekl Abrahámovi: „Sáraj, tvá žena, nemá se už jmenovat Sáraj, ale její jméno bude Sára.
17,16 Požehnám jí a dám ti i od ní syna – požehnám jí a stane se (pramatkou) národů, králové z ní budou pocházet.“
17,17 Abrahám padl na svou tvář, smál se a řekl si v duchu: „Copak může mít stoletý děti, a Sára – devadesátiletá – může porodit?“
17,18 Abrahám řekl Bohu: „Kéž Izmael žije tak, aby se ti líbil!“
17,19 Ale Bůh řekl: „Tvá žena Sára opravdu ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. Uzavřu s ním svou smlouvu, smlouvu věčnou, i s jeho potomstvem po něm.
17,20 I ohledně Izmaele tě vyslyším: Hle, požehnám mu, učiním ho plodným a nadmíru ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat a udělám z něho veliký národ.
17,21 Ale svoji smlouvu uzavřu s Izákem, kterého ti porodí Sára v tento čas příštího roku.“

Genesis 18,1–19

18,1 Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu.
18,2 Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi,
18,3 a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka.
18,4 Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem.
18,5 Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“
18,6 Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“
18,7 Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil.
18,8 Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
18,9 Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“
18,10 Hospodin řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za ním.
18,11 Abrahám a Sára byli už staří, pokročili v letech a Sáře už přestalo to, co mívají ženy.
18,12 Sára se smála v srdci, řekla si: „Teď, když jsem zvadlá, mám zakoušet rozkoš? I můj muž je už starý.“
18,13 Hospodin řekl Abrahámovi: „Pročpak se Sára směje a říká: `Copak ještě mohu rodit, když jsem stará?‘
18,14 Což je Hospodinu něco nemožné? Napřesrok v tento čas se vrátím k tobě a Sára bude mít syna.“
18,15 Sára zapírala: „Nesmála jsem se“ – poněvadž se bála. Ale (Hospodin) řekl: „Nikoli, smála jsi se!“
18,16 Z Mamreovy doubravy se mužové vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil.
18,17 Hospodin si řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat?
18,18 Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány.
18,19 Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“

Genesis 21,1–21

21,1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.
21,2 Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, v době, kterou mu Bůh předpověděl.
21,3 Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.
21,4 Abrahám pak obřezal svého syna Izáka, když mu bylo osm dní, jak mu to Bůh přikázal.
21,5 Abrahámovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák.
21,6 Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Každý, kdo to uslyší, bude se smát se mnou.“
21,7 A dodala: „Kdo by byl řekl Abrahámovi, že Sára bude kojit děti? A přece jsem jeho stáří porodila syna.“
21,8 Když chlapec vyrostl, byl odstaven. A v den, kdy byl Izák odstaven, vystrojil Abrahám velkou hostinu.
21,9 Sára viděla, jak syn Egypťanky Hagary, kterého porodila Abrahámovi, se rozpustile chová k jejímu synu Izákovi.
21,10 Řekla tedy Abrahámovi: „Vyžeň tuhle otrokyni s jejím synem, nebude přece dědit syn této otrokyně s mým synem Izákem!“
21,11 To se ovšem velmi nelíbilo Abrahámovi, vždyť se jednalo o jeho syna.
21,12 Bůh však řekl Abrahámovi: „Netrap se kvůli chlapci a své otrokyni. Vyhov Sáře ve všem, co ti řekla, neboť pravé potomstvo ti vzejde z Izáka.
21,13 Ale i ze syna otrokyně dám vyrůst velký národ, vždyť pochází z tebe.“
21,14 Vstal tedy Abrahám časně zrána, vzal chléb a měch s vodou a dal Hagaře, na rameno jí položil i dítě a propustil ji. Ona vyšla a bloudila na pustině Beršeby.
21,15 Když došla voda z měchu, odložila dítě pod jeden z keřů,
21,16 šla a sedla si opodál naproti, co by hodil šípem, neboť řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Seděla tedy naproti a nahlas plakala.
21,17 Bůh však slyšel pláč chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebe a řekl jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se, vždyť Bůh slyšel pláč chlapce tam, kde je.
21,18 Vstaň, zdvihni chlapce, ujmi se ho, neboť z něho udělám velký národ.“
21,19 Bůh jí otevřel oči a uviděla studnici vody. Šla tam, naplnila měch vodou a dala pít i chlapci.
21,20 A Bůh byl s chlapcem; ten vyrostl, přebýval na pustině a stal se z něho lukostřelec.
21,21 Zůstával na pustině Paran a jeho matka mu vzala ženu z Egypta.