Fiktivní postava
Metoda slouží k tomu, aby děti mohly zaujmout postoj k dění v textu. Volba fiktivní postavy vždy velmi silně souvisí s životním příběhem nebo aktuální situací účastníka. Fiktivní postava může přiblížit děj textu a překlenout propast mezi tehdejší dobou a dneškem.
Postup
Počet lidí: 1 a více
Pomůcky: psací potřeby a papíry pro děti
Postup:
Děti si vyberou z příběhu postavu, která se tam nevyskytuje, ale je mezi řádky zamýšlena (např. nevěsta ze svatby v Káni), nebo hraje v příběhu okrajovou roli (např. náhodný kolemjdoucí ze zástupu v některém příběhu o uzdravení). Lze také zavést nějaký symbol spojený s příběhem (např. strom, studnu, náhrobní kámen atd.). Děti se vžijí do této postavy a jejím prostřednictvím píší fiktivní dopis (např. svému příteli) o tom, co se v příběhu stalo. Např. postava, která viděla setkání Ježíše se Zacheem, píše o tom, co při tomto setkání viděla a zažila. Nebo může v dopise sdělit jen to, co vnímá jako důležité. Děti si mohou zvolit roli, která je jim blízká např. někdo si zvolí roli pozorovatele na okraji děje, protože by rád posoudil celek objektivně, zvenčí. Tato metoda ukazuje, jaký má autor dopisu k biblickému poselství vztah.
Druhá varianta:
Přečteme dětem biblický text. Poté je vybídneme, aby si představily to prostředí, kde se příběh odehrál (venku, v místnosti, v synagoze apod.), kdo tam všechno byl, kdo kde stojí (např. kde stojí Ježíš, lidé, nemocní apod.). Nakonec si děti představí sami sebe – kde jsou v duchu přítomni v příběhu. Mohou pozorovat, jak daleko stojí lidé od sebe, od Ježíše, co se tam děje, co kdo dělá, jak to na ně působí atd.
Nebezpečí metody
Výklad může nabrat jiný směr, než jakým se ubírá tok biblického příběhu. Může se zvolit postava, která se do daného textu vůbec nehodí, nebo se s postavou pracuje způsobem, který už není v souladu s původním textem. Účastníci spíše jednají podle své vlastní představy. Metoda vychází velmi silně z přístupu účastníků, nikoli z textu, a proto má jen malou šanci zprostředkovat jeho záměr. Hrozí nebezpečí, že bude biblická látka „použita“ jako materiál, který je libovolně k dispozici pro hru a sebevyjádření či sebepoznání. Textu se nesmíme zmocnit libovolně. Respektujeme to, jakým způsobem se text snaží své poselství zprostředkovat. Je třeba si dobře ujasnit, nakolik tato metoda podpoří poselství textu.