Starozákonní ženy: Eva Evě
2. díl: Stávat se matkou
Lektor: Bc. Marcela Řezníčková
Biblický text: Gn 3
3,1 Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“
3,2 Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě,
3,3 jen z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“
3,4 Had nato ženě: „Ne, nezemřete.
3,5 Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“
3,6 Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl.
3,7 Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.
3,8 Když slyšeli hlas Hospodina Boha, který se procházel v zahradě při denním vánku, skryl se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem mezi stromy v zahradě.
3,9 Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: „Kde jsi?“
3,10 On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“
3,11 (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“
3,12 Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
3,13 Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“
3,14 Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života.
3,15 Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“
3,16 K ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvých těhotenství; v bolestech budeš rodit své děti, ale přece budeš toužit po muži, a on ti bude vládnout.“
3,17 A člověku řekl: „Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst: Zlořečená buď země kvůli tobě, s námahou se z ní budeš živit po celý svůj život.
3,18 Trní a bodláčí ti bude plodit, musíš se živit polními rostlinami.
3,19 V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do hlíny, vždyť z ní jsi byl vzat. Ano, jsi prach a do prachu se vrátíš!“
3,20 Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.
3,21 Hospodin Bůh udělal člověku a jeho ženě kožené sukně a oblékl je do nich.
3,22 Hospodin Bůh řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás tím, že zná dobro i zlo. Ať jen nyní nevztáhne svou ruku a nevezme si ještě ze stromu života, aby tím jídlem nebyl živ navěky.“
3,23 Vykázal ho tedy Hospodin Bůh ze zahrady Edenu, aby obdělával půdu, z níž byl vzat.
3,24 Vyhnal člověka a postavil východně od zahrady Edenu cheruby a ostrý blýskající meč, aby střežili cestu ke stromu života.
Inspirace k zamyšlení
Jak je to v současnosti v mém životě? Komu naslouchám?
Co v mém životě působí jako lákadlo, které mne odvádí od Boha? Kdy je pro mne nejtěžší odolávat nátlaku okolí? Co mi pomáhá zůstat Bohu věrný? Mám někoho, za kým můžu přijít a podělit se s ním o své zápasy?
Co je mou fíkovou zástěrkou – mou nešťastnou technikou, jak si dělám, to své: Boha do toho tahat nebudu, já sám to opravím, to je trapné mu to říkat, má toho přece tolik, já to zvládnu bez něj?
Jaký je teď můj vztah k Bohu, lidem které mi dal do života?
Jaké jsou mé vztahy k Bohu, lidem které mi dal do života?
Každý z nás žije ve vztahu (i zasvěcené v přísné klauzuře). Na koho se mne bude Bůh jednou ptát? Za koho nesu a jakou povinnost, jaký vztah potřebuji pěstovat, ošetřit (buď že mu dlužím, nebo potřebuje lepší hranice)? Co mi brání to udělat?
Nabídka online setkání a sdílení
Pokud máš zájem si o tématu dál popovídat, ozvi se mi na mail reznickova.marcela@ado.cz a můžeme se spojit přes Google Meet.
Bonus: Legenda O smyslu Vánoc na závěr
Do jeskyně, ve které se právě narodilo dítě, vstupuje tajemná žena, která přináší betlémskému děťátku dar. Panna Maria s úzkostí pozoruje starou, bolestmi a utrpením sehnutou stařenu, která se toužebně dívá na dítě a posléze ze záhybu dlouhého pláště něco vytahuje. Maria nejdříve nechápe. S úžasem hledí na starou ženu, která se jakoby zázrakem narovnává, i její tvář vyhlíží náhle podivuhodně mladě. Předává dítěti svůj dar a mizí ve tmě před jeskyní. Jaký to asi byl dar? To přišla Eva, pramáti lidského pokolení, a přinesla děťátku darem jablko. Jablko prvního hříchu, pro něž dolehlo na všechno lidstvo neštěstí. Ale Evino jablko se v ručičkách božského dítěte zaskvělo jako zlaté jablko, v němž září obraz nového světa, který se s děťátkem rodí.