Starozákonní ženy: Eva Evě
1. díl: Životní pouť ženy Evy

Biblický text: Gn 2,4b-25

2,4b Když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
2,5 ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná luční tráva, protože Hospodin Bůh ještě neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu,
2,6 čerpal ze země vodu pro závlahu a občerstvoval tak celý povrch půdy.
2,7 Tehdy uhnětl Hospodin Bůh člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
2,8 Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl.
2,9 Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla.
2,10 Z Edenu vytéká řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtamtud se rozděluje do čtyř ramen.
2,11 První z nich se jmenuje Pišon; ten obtéká celou zemi Chavilu, kde je zlato.
2,12 Zlato té země je znamenité, je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
2,13 Druhá řeka se jmenuje Gichon; ta obtéká celou zemi Kuš.
2,14 Třetí řeka je Tigris, který teče východně od Asýrie, a čtvrtá řeka je Eufrat.
2,15 Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil;
2,16 Hospodin Bůh dal člověku příkaz: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst,
2,17 ale ze stromu poznání dobra a zla jíst nesmíš, neboť když bys z něho jedl, musíš zemřít!“
2,18 Potom Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“
2,19 Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval.
2,20 A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.
2,21 Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem.
2,22 Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.
2,23 Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“
2,24 Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.
2,25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.